Koupil jsem si živnosťák
Když má člověk psát do blogu, zdá se mu, že se vlastně vůbec nic neděje a že není o čem psát. Většinou je opak pravdou a pocit, že se nic zajímavého nestalo, je jen výmluva. Takové chování pozoruji na sobě, ale kdo někdy psal vlastní blog, dá mi za pravdu. Naopak posledních pár dní hledám čas napsat, co se stalo v minulých týdnech a stejně ho nenacházím. Ale je to taky jenom výmluva.
Nevím, zda-li je vyřízení volné živnosti to nejdůležitější v uplynulém týdnu, ale rozhodně se jedná o podstatnou událost. Na podnikání jsem se dal na popud kamaráda, kterému jsem dělal internetový obchod arabáček.cz. Z jistých důvodů jej již nemůže vést a proto jej přebírám a budu jej provozovat na vlastní pěst. Je to určitě fajn, protože si přivydělám ke studiu, ale přináší to taky hodně starostí a zodpovědnosti. Je to taková škola života. Jako všechno ostatní ostatně.
Nyní ale k samotnému průběhu vyřizování živnosti, neboť to je také dobrá zkušenost. Nemusím totiž připomínat, že byrokracie zde bují ve velkém a člověk se v tom snadno ztratí. Přednostně jsem musel získat informace a v tom mně jako vždy pomohl internet. Zjistil jsem, že v mém případě(student) se bude jednat o vedlejší činnost a nemusím první rok platit zdravotní ani sociální poplatky. Také mám určité daňové slevy. Potěšen takovou informací jsem se vydal do místa svého rodiště a zde zaklepal na dveře místní pobočky živnostenského úřadu. A hle, měl jsem štěstí, neboť jsem tam narazil na velmi příjemnou, pohlednou úřednici Naděždu. Vyřizování živnostenského listu nebylo nikdy příjemnější a s její pomocí jsem rychle a rád vyplnil všechny potřebné formuláře a podepsal všechny potřebné protokoly. Jelikož jsem zvolil možnost volné živnosti, mohl jsem si vybrat z nabídky podnikatelských činností rozsahu obou stran formátu A4. Vybral jsem, co se mně líbilo, ale klidně jsem mohl vybrat všechno, kdybych chtěl. Celé první dějství skončilo uhrazením správního poplatku 1000Kč vedle na pokladně a slovy Děkuji a Na shledanou. Tím to však nekončí, ba teprve začíná. Do Kyjova jsem se musel znovu vrátit pro výpis z živnostenského rejstříku a bylo mi řečeno, že pokud opravdu nechci platit sociální zálohy, musím na OSSZ do Hodonína. Prožřetelně jsem tam raději zavolal, co že to všechno po mně OSSZ chce a zjistil, že chcou potvrzení o studiu. Moc nadšený jsem nebyl, jak bych také mohl. Stohy takových potvrzení u sebe nenosím a byrokratický čuch taky nemám, takže jsem něco takového nepředvídal. No co, aspoň všem můžu říkat, že mi vyřízení živnostenského listu trvalo tři týdny. Vlastně se není čím chlubit. Na OSSZ jsem ještě nebyl, možná se proces vyřizování ještě prodlouží, přestože doufám, že ne.
Jak to všechno dopadne, se nechme překvapit. Nenajdu-li si proti zápisku věnovanému OSSZ nějakou výmluvu, jak jsem o ní psal na začátku, dopíšu katarzi (nebo katastrofu?) živnostenského příběhu v dalším zápisku.
Přeji všem hezké jaro.