Lékaři klasické medicíny se nedívají na pacienta jako na celistvý organismus, ale jako na lokální onemocnění. Proto řada lidí užívá velké množství léků v dobré víře, že jim lékaři jistě doporučili to nejlepší, co může být. Po nějakém čase však zjistí, že příznaky původního onemocnění sice drží díky těmto lékům jaksi pod »kontrolou«, ale běda, kdyby je vysadili.

CO SE V ORGANISMU DĚJE DÁLE?

Přidá se další onemocnění, protože přečteme-li si příbalový letáček syntetického léku, zjistíme spoustu dalších varování, co se nám může při užívání stát. Až lék přestane plnit svou práci, vyměníme ho za jiný, který zase bude po určitou dobu udržovat náš organismus v chodu. A my začneme mít věčné téma k hovoru, protože »našich« nemocí začne přibývat. Představme si auto, po němž toužíme, nakonec se nám sen splní a my o ně pečujeme, aby nám co nejdéle vydrželo. Kupujeme ty nejdražší přípravky, aby se lesklo nejen zvenčí, a jakmile v něm někde zavrže, zapíská nebo se rozsvítí červená kontrolka, okamžitě zjišťujeme co se to s našim miláčkem děje. Zjišťujeme příčinu. Úplně jinak se chováme ke svému tělu. Když nám zavrže v koleni, nebo se rozsvítí jiná červená kontrolka, spolkneme tabletu, která bolest kolena utlumí – nikoli vyřeší. Tablety bereme dlouhou dobu, několik měsíců, pak roků – ale kolik z nás se zamyslí, proč ho koleno bolí, co dělá špatně? Po čase obvykle následuje léčba daleko drastičtější a také dražší, s níž bývá pacient spokojen. Po čase ale často zjistí, že nemoci nezmizely, naopak se zhoršily, nebo jich přibývá a jeho celkový zdravotní stav se horší. Začínají hledat další odborníky a žádají léky na žaludek, ledviny, žlučník… Proč? Odpověď je jednoduchá. Na začátku nebyl nikdo, kdo by se zamyslel nad jejich problémem z hlediska celostní medicíny.

Nikdo, kdo by pohladil jejich dušičku a vysvětlil jim, že v jejich organismu se děje něco, s čím je nutné začít bojovat systematicky: od střeva po ostatní orgány, které jsou zodpovědné za správnou funkci celého organismu. Nikdo z nás není jediným orgánem, nýbrž dokonale fungujícím systémem orgánů! Nedávno se mi dostala do ruky audiokazeta, kterou mi zapůjčil lékař, jenž pochopil, že začít od vyčištění střeva je prvopočátek úspěchu k návratu zdraví. Na této kazetě se hovoří o jistém výzkumu, jehož závěr mě doslova šokoval. Tento výzkum byl zaměřen na otázky, proč se rodí děti již mrtvé, proč některé matky nejsou schopny dítě donosit, proč dochází k samovolným potratům. Do tohoto výzkumu bylo zařazeno 237 maminek s uvedenými problémy. Zjistilo se, že jednu třetinu váhy matek – a teď pozor! – tvoří odpad: 52 % je lepek, 28 % je kasein, což je odpad z kravského mléka. Zbylých 20 % tvoří bakterie, plísně, paraziti atd. Jejich placenta, která má fungovat jako filtr, se zanáší a není schopna tuto funkci plnit. Kvůli nánosům ve střevě matky se děťátku nedostává živin, vitaminů a minerálů, jak je třeba. Proto mnohdy dochází k potratům, nebo se rodí nemocné děti. Ty matky si vůbec neuvědomují, že než se rozhodly mít děti, neudělaly nic pro to, aby jejich organismus byl schopen donosit a porodit zdravé dítě.

ZÁZRAČNÉ PILULKY NEEXISTUJÍ

Mnohým lidem dnes již dochází, že dojít si k lékaři pro léky není to pravé ořechové, a chtějí se sami podílet na nápravě svého narušeného zdraví. Proto hledají odpovědi na otázky, které je kolem jejich zhoršujícího se zdraví trápí. Mají-li štěstí na dobrého terapeuta holistické medicíny, záleží jen na nich samotných, zda se vydají správnou cestou. Velice nás těší, že přibývá lidí, kteří si uvědomují přímou zodpovědnost za své zdraví. Kteří už vědí, že ještě žádná zázračná pilulka, která je zbaví během dne či týdne zdravotních problémů, nebyla vynalezena. Mnozí lékaři se proti tomu ostře ohrazují, ale jen velmi málo z nich doporučuje svým pacientům prevenci, jež vede ke zdraví, i když vědí, že léčení již vzniklé nemoci je daleko dražší.

Právě pro lidi, kteří stále hledají, se v naší zemi začala otevírat Centra přírodní zdravotní péče. Jedním z jejich cílů je, aby lidé, kteří se chtějí sami podílet na svém uzdravení, nebyli závislí jen na reklamách v televizi, ale měli možnost se sami přesvědčit o možnosti prevence a následné možnosti nápravy v zaneseném organismu. Já působím v centru v Táboře. Ač pracuji mnoho let ve zdravotnictví, navštěvovala jsem lékaře na ušním oddělení s trvalou rýmou, několik let užívala Zyrtec na alergickou rýmu, dala jsem si píchat dlouho bolící kolena a užívala léky tuto bolest tlumící (Ibuprofen, Surgam), problémy s páteři jsem řešila Mydocalmem, Revodinou a nevím už čím ještě, podstoupila jsem operaci dělohy, trvale se léčila na gynekologickém oddělení pro neustálé výtoky, jezdila jsem do Prahy na imunologické oddělení pro sníženou imunitu na herpes simplex… a zase další léky. Pak nastala chvíle, kdy jsem řekla: „A dost!“ V rámci Center přírodní zdravotní péče jsem založila v Táboře Centrum řízené detoxikace organismu, kde nejenže pomáháme organismu zbavit se zátěží, ale následně vyživíme strádající orgány.

DLOUHÁ CESTA K UZDRAVENÍ

Když jsem pomohla sobě, proč by to ostatní nemohli také zkusit? Při zjišťování toxického zatížení organismu používáme funkční diagnostický test odvozený z elektroakupunkturní metody R. Volla. Zakladatelem této metody je MUDr. Josef Jonáš.

Pracujeme s preparáty indické ájurvédské medicíny, informační medicínou dr. Jonáše a dalšími přípravky. Hlavně se snažíme zachovat určitý postup v detoxikaci a výživě buněk – stejně jako musí slunce nejprve vyjít, aby mohlo zapadnout, i v organismu musíme nejdříve očistit střeva, podpořit ledviny a játra, probudit imunitní systém, napravit metabolismus, vyčistit lymfatický systém, posílit psychiku – až pak se můžeme dát do boje s již vzniklou nemocí. Klienti nám často sdělují dojmy z detoxikace, mnohdy nepříjemné, protože organismus na některý preparát zareaguje velmi bouřlivě. Každý je ale poučen a ví, že negativní projev je dočasný, asi jako když přijde na širém moři bouře se silným větrem, která vyčistí vzduch a na obloze vysvitne sluníčko. To je přesné přirovnání boje organismu s toxickými látkami, kterých jsme kvůli životnímu prostředí, způsobu života a stravování plní. Zanášíme-li organismus třicet, čtyřicet nebo sedmdesát let, nemůžeme čekat, že detoxikace a následné vyživení buněk orgánů proběhne během jednoho měsíce. Musíme se připravit na delší cestu, která mnohdy není příjemná, ale brzy pocítíme, že nám přibývá energie, lépe se vyprazdňujeme, lépe se nám dýchá a v neposlední řadě se i častěji usmíváme, protože toxiny zodpovědné za psychické rozladění postupně vytěsňujeme z našeho těla. Přeji vám, milí čtenáři, aby se vaše cesta ubírala tím správným směrem, abyste nebyli odkázáni jen na pomoc zdravotníků, protože ne všichni mají srdce na pravém místě – což bohužel musím prohlásit, ačkoli ve zdravotnictví sama pracuji.

Marie DOLEJŠOVÁ