Pataňdžaliho systém jógy vznikl asi kolem roku 300 před naším letopočtem. O Patandžalim, který bývá též nazýván otcem jógy, dějiny nic bližšího nevědí a svědectví jeho života podává pouze jeho slavná Jógasútra, souhrn seřazených aforismů, podávajících výklad jeho filosofie a geniálně aplikovanou metodu. Nepředpokládá se, že by Pataňdžali byl samotným tvůrcem jógy, ale je, považován za jejího vydavatele a upravovatele. Jógové učení bylo tehdy již dávno známé a živé.

Pod pojmem jóga rozumí Ind snahu po dosažení osvobozujícího poznání či samotného vysvobození uskutečňovanou pomocí systematického cvičení těla a mysli na cestě vnitřní přeměny - pomocí bezprostředního vnímání a zažití. Je to tedy metoda, která může být spojena s rozličnými naukami.
Mnohé z autorit považují Pataňdžaliho systém za přirozené pokračování systému sánkhja. Filosofický systém sánkhja zastává dualistický realismus, jehož základem jsou dvě od věčnosti existující reality - duch a hmota. Cílem tohoto systému je osvobodit ducha ze zajetí hmoty. Jeho původ se klade asi do 7. století před naším letopočtem. Následovníci Pataňdžaliho prohlašují jógu za vylepšení sánkhjového systému. Mahábhárata říká: "Moudrý je ten, kdo vidí sánkhju a jógu jako jedno." Hlavní rozdíl mezi oběma tkví právě v oněch Pataňdžaliho vylepšeních, která mají povahu určitých metod psychického rozvoje a duševní kontroly; jsou všeobecně známa jako metody rádžajógy. Než provedeme jejich výčet a než začneme uvažovat o metodách jógy, vysvětlíme si aspoň stručně filosofický aspekt systému.

Pataňdžali nediskutuje o existenci "Toho" - brahman, ale považuje "To" za zaručené. Přijímá učení sánkhji o tattvách, čili principech stvoření, a drží se koncepce dvou protikladných, ale navzájem se ovlivňujících principu - puruši (ducha) a prakrti (primární přírody). Předpokládá, že se z velkého vesmírného principu prakrti vyvinulo vše, co se týče povah, včetně mysli. Připouští celou řadu duchovních jsoucností, duchů či purušů (álmanů), jejichž vtažení do prakrti má za následek aktivní energetický start prakrti, jehož výsledkem je tvoření světů a životních projevů.
Purušové jsou ve své vnitřní přirozenosti a ve svém bytí pokládáni za zcela pasívní a jejich aktivita spočívá v osvícení a probuzení procesů prakrli, obzvláště formou čilta, tj. mysli. Princip mysli je představován vnitřní hmotnou aktivitou, neboli fází rozvíjející se prakrti, která sama o sobě je nevědomá a stává se vědomou jen ve spojení s purušou, když byla vystavena vlivu jeho osvícení. V původním stavu prožívá puruša blažený stav Sama Sebe, nediferencovaného bytí, a probouzí se k bolesti sebeuvědomění pouze tehdy, je-li zahrnut v prakrti. Když nakonec unikne z objetí prakrli a očistí se od "lepkavé sladkosti jejího opiového medu", puruša získává dokonalé osvobození a je zbaven aktivity, iluzí a utrpení; prožívá pak věčný, nerušený a blažený klid).

Pataňdžali se ve svém systému široce zabývá látkou mysli, čili čitta, které přisuzoval spíše hmotný charakter. Tato látka se vyvinula z prakrli a je zcela rozdílná od puruši, který užívá mysl jako svůj nástroj. Smyslové orgány jako mysl (manas), intuice (buddhi), jáství (ahamkára) , tvoří skupinu, která se nazývá antahkarana, vnitřní orgány; jsou považovány za různé modifikace mysli. Uklidnit hladinu věčně rozčeřeného oceánu mysli a nastolit klid mysli je hlavním předmětem zájmu jogína a tvoří důležitou součást Pataňdžaliho jógy. Realitu subjektu, duchovní základ člověka, nelze totiž manasem postihnout. Pouze potlačíme-li činnost mysli a zamezíme-li její změny tím, že pronikneme až pod mentální vrstvy, dosahujeme cíle. To však není nikterak snadné a je k tomu nutno podrobit a zapojit v přísné kázni celého jedince. První nutností je zdolávání žádostí zavedením disciplíny do celého života, očistnou činností, poznáním a vírou. Celkové uklidnění, dosažení stavu bezžádostivosti a posléze dokonalé zastavení všech změn mysli, dějí se u jogína postupně. K tomuto cíli a z hlediska praxe upravil Pataňdžali svůj systém do osmi stupňů, členů jógy (ánga). Popisují se též jako kroky, protože průběh jógových cvičení je často připodobňován k cestě (márga) či stezce. Každý člen jógy má svůj význam a žádný nemůže být vynechán. Jsou to:

1. Zdrženlivosti - zákazy - jama
2. Příkazy - nijama
3. Pozice - ásana
4. Ovládání dechu - pránájáma
5. Ovládání smyslů - prátjahára
6. Koncentrace - soustředění - dhárana
7. Meditace - rozjímání - dhjána
8. Kontemplace - nazírání - samádhi.

Pataňdžali uvádí:

pět zdrženlivostí - zákazů:

1. ahinsa - neubližování, nenásilí
2. satja - pravdivost, pravdomluvnost
3. astéja - doslova nekradení
4. brahmačarja - pohlavní zdrženlivost
5. aparigraha - nehrabivost, vystříhání se hrabivosti.

1. Ahinsa - nenásilí představuje nejdůležitější příkaz ze všech mravních požadavků. Neubližování je kořenem všech ostatních zá- kazů a všechny ostatní se považují za jeho odvozeniny. Výklad pojmu ahinsa je velice široký a tkví v nezraňování, nezpůsobování bolesti žádné žijící bytosti tělesně ani v oblasti myšlenek a citů. To platí v každé době a za všech okolností. Není to jenom neubližování, nýbrž i vzdání se veškeré nenávisti. Vyžaduje pěstování soucitu a přátelství, ale i nevzrušitelnost k věcem radostným i bolestným, dobrým i zlým, a přináší tak utišení mysli.
2. Satja - nelhaní, vyjadřuje pravdivost v myšlenkách, mluveném slovu i činech. Řeč a myšlenka se musí shodovat s tím, co člověk viděl. Člověk zpravidla mluví, aby sdělil informací. Jestliže se však ukáže, že je pro bytosti škodlivá, pak i když byla vyslovena bez úmyslu klamat nebo zmást - není pravdou, ale proviněním. Pravdivý člověk si může vždy dovolit být upřímný a bez bázně, protože nemá, co by skrýval, a nemá potřebu obtěžovat a rušit svou mysl vytáčkami či kličkováním. Při stálé pravdivosti rozvíjí jedinec tak nesmírnou důvěru v pravdu, že mu připadá snadné čelit životu snad v každé jakkoli podivné či obtížné situaci. Život se stává často zbytečně složitým, protože se snažíme něco skrývat či překroutit, jelikož jsme si zvykli na vytáčky. Ve snaze udržet zdání pravdivosti ztrácíme mnoho užitečné energie a děláme si svůj pobyt zde na zemi o mnoho obtížnější, než by bylo nutné. Jedinec, který je sám k sobě a ostatním zcela čestný, shledává život jednoduchý a je schopen udržet své myšlenky na vyšší úrovni mnohem déle, než jiný, kdo je tajnůstkářský nebo manévruje za úspěchem. Pravdivost je tmelem 'přátelství a společenské důvěry a kdokoli ji porušuje, vzbuzuje pochybnosti, nedůvěru a nejistotu. Aforismus, který komentuje tento zákaz, zní: "Je-li realizována pravdivost, pak se stanou výsledky činnosti podrobeny jogínovi." Vyvinutá pravdivost jogína je údajně takové síly, že naplňuje cokoli, co vyřkne.
3. Astéja - nekradení. Krádež je nedovolené přivlastňování si věcí, patřících jinému. Odpírání krádeži spočívá ve zničení touhy po krádeži, což předpokládá vykořenění závisti a žádostivosti. Ten, který "provádí nežádostivost", nebývá rušen světskými přáními. Člověk má ve skutečnosti velmi málo potřeb. Ale je tu stálá tendence vytvářet umělá přání. Člověk touží stále více a více, až je jeho celá energie spotřebována na plnění těchto přání a nezbývá mu čas pro nějaké vyšší zaměření. Pataňdžali k tomu poznamenává: " Uskuteční-li člověk dokonale nepřivlastňování si cizího majetku, pak všechny klenoty k němu přistupují."
4. Brahmačarja - pohlavní zdrženlivost. Brahmačarja znamená zadržování plodivé síly. Účelem této sexuální zdrženlivosti je uchováni energie, kterou nutno sublimovat na vyšší úroveň. Jóga připisuje plodivé síle největší důležitost. Uvádí se, že její vyplýtvání má za následek oslabení duševní schopnosti a znemožňuje hlubší soustřeďování. Je-li plodivá síla zvládnuta, schopnost vzrůstá. Komentující aforismus k tomuto bodu zní: "Je-li docíleno pohlavní zdrženlivosti, pak jogín obdrží sílu." VJÁSA k tomu udává jako příklad sílu přenášení myšlenek a názorů z učitele na žáky.
5. Aparigraha - nehrabivost, je posledním zákazem. Znamená také tolik, co nepřivlastňování si, neuchopování věcí. Je to důsledek pochopení následků, vyplývajících z ulpívání a vlastnění majetku, z jeho hromadění, opatrování při případném poškození či zničení. Není důležité, kolik čeho máme, ale jakým způsobem toho v životě užíváme. Pokud se týče hmotných záležitostí, jogín se nestará o nabývání zisků. Uvyká si duševně a pocitově na myšlenku "žití na peruti" (jako "ptactvo nebeské") a takový pocit je mu bližší, než vázanost života "ve zlaté nádheře".

Zmíněné zdrženlivosti bývají uznávány všemi etickými systémy a může je realizovat žák jógy stejně tak, jako každý čestný a upřímný člověk. Cvičení neústí v nějaký speciální jógový stav, ale vytváří očištěný stav lidský, vyšší než je běžná úroveň. Tato čistota je nezbytná pro absolvování dalších článků jógy. Skrze čistotu kontroluje žák vlastní egoistické tendence a skrze ni prožívá nové zkušenosti.

pět příkazů

Jsou to spíše příkazy k vyplnění, zatímco předchozí krok zahrnoval záležitosti, kterých je třeba se vystřídat. Nijamy tvoří druhý člen Patandžaliho řady a bývají také nazývány předpisy a je jich také pět:

1. Čistota těla a mysli (šauča)
2. Spokojenost - (santóša)
3. Askeze - sebekázeň - (tapas)
4. Studium posvátných písem - (svádhjája)
5. Poslušnost a uctívání Išvary - osobního boha (Išvara-pranidhá- na)

1. Sauča. Čistota těla a mysli. Čistotou nutno rozumět zevní čistotu těla a vnitřní čistotu mysli. Je docilována sérií umělých očist, které jsou speciálně zdůrazňovány v hathajóze. Péči o tělo možno pokládat za součást této metody. Někteří komentátoři uvádějí, že očista též zahrnuje odstraňování nečistot mysli. K bodu čistoty se vztahují dva aforismy: "Od zevní čistoty povstává ochrana těla a oddělenost od ostatních. Pakliže je uskutečněna čistota mysli, přichází zpravidla velkomyslnost, jednobodovost, ovládnutí smyslů a schopnost zření Sama Sebe." Pečování o tělo možno pokládat za etapu cesty, protože těla je zapotřebí k chůzi. Je pouze nástrojem, a to nikoli dokonalým. Je současně schránkou na nástroje, které mají být udržovány v bez vadném stavu. Očistou mysli se podrobně zabývají poslední tři členy jógy a bude o nich pojednáno později.
2. Santóša - spokojenost. Tento příkaz komentuje Pataňdžali následovně: "Od dokonalé spokojenosti pochází nejvyšší forma libosti." Slovo spokojenost - santóša - pochází od slovesného kořene tóš, což znamená být ukojen, takže tato vlastnost je něco víc než pouhá spokojenost.; Neobsahuje pasivitu nebo resignaci, ale je spojena s klidem mysli. Santóša bývá definována jako "nepřítomnost touhy po rozmnožování nezbytných potřeb života". Je to v podstatě bodré přijímání života provázené vyloučením světských žádostí. Tvrdí se, že pokročilý jogín je pocitově vyrovnán. se zimou a horkem, libostí a bolestí, úctou a pohrdáním. Je tomu tak, protože je to spojeno s poznáním a zkušeností a protože jeho hodnotící hledisko vzhledem k těmto dvojicím protiv není přecitlivělé, ale spíše velkomyslně klidné. Je jasné, že žák jógy přijímá všechny nepříjemnosti a pohromy a považuje je za příležitost k osvědčení správného postoje, místo aby nad nimi bědoval. Spokojenost je základem neboli odrazovým můstkem pro plnější život. Chce-li se žák dopracovat rozhodného úspěchu na cestě jógy, pak pro něho nesmí existovat nářky, stesky, fňukání, sebelítost či jiné podobné slabosti. Všech sil je zapotřebí k práci a každé pěstování slabosti je znamením, že člověk není schopen žít realisticky. Přijímání věcí a lidí jak jsou, ale radostné přijímání, bez přání, aby byli jiní - umožní jogínovi žít mezi nimi bez zbytečného napětí .a vzít si maximum užitku z každé příležitosti. I nepřítel je pak viděn .a pociťován jinak a jogínovi to umožňuje přiblížit se k jógovému uskutečnění v tom smyslu, že může být v míru se světem, i když svět není v míru s ním.
3. Tapas - askeze. Život v přepychu a popřávání si veškerého pohodlí života nejdou ruku v ruce s úspěchem v józe. Na druhé straně příliš mnoho askeze také není dobré. Tapas nemá být zaměňováno se sebeumrtvováním a sebetrýzněním. Sebeumrtvování nevede k vhodné pozici, vhodnému dýchání, kontrole smyslů, koncentraci, meditaci a kontemplaci. Bhagavadgíta (VI, 17-18) říká: "Jóga ;není pro nadměrné jedlíky, není pro ty, kteří se příliš vyhýbají jídlu, není pro nadměrné spáče, ani pro toho, kdo spí příliš málo. Jóga se stane ničitelem všeho utrpení pro toho, jehož jídlo a odpočinek jsou jógové, jehož námaha, spánek i bdění jsou jógové."
   Těmito dvěma sútrami je pojem "jógový" značně osvětlen; určuje stav, kdy mysl je řízena a podřízena myšlenkám o átmanu, aniž touží po předmětech touhy. V takovém případě nevznikají výstřelky, nepřirozenosti či nezdravé návyky. Tapas tedy neznamená sebeumrtvování, ale znamená tělesnou disciplínu, čili cvičení s velkým úsilím vůle, a současně vyhýbání se veškeré lenivosti. Z hlediska jógy je tělesná dokonalost spatřována v kráse, půvabu, síle a "diamantové tvrdosti".
4. Svádhjája - studium posvátných písem. Aby studium posvátných písem přineslo náležitý užitek, musí se dít s pečlivou důkladností a ostrým rozlišováním. VJÁSA poznamenává, že k žákovi, který je způsobilý k opravdovému studiu, přistupují dokonalí lidé, mudrci a bohové, aby mu ve studiu byli nápomocni.
5. Išvara-pranidhána - poslušnost a uctívání osobního boha. Během své cesty zjišťuje jogín, že Išvara je Pánem, či vládcem všech, kteří nedosáhli osvobození, a to vládcem k jejich dobru, svrchovaným učitelem. Je vysokým uměním získávat všechnu zkušenost z této výuky. Dlužno ji brát v oddaném duchu s vědomím, že ovoce učení přijde až po zkušenosti a ne před ní, ani během ní. Takový postoj obsahuje velkou víru a lásku. Tak je tomu v "poslušnosti k Išvarovi" , což je přijímání všech zkušeností bez hněvu a odporu, ne pouhým spatřováním dobra v čemkoli, ale spatřováním Jeho vůle ve všem, co urovnává jogínovo porozumění a city. Taková je poslušnost a láska k Išvarovi, když je poznáno Jeho mistrovství.

   Příslušný aforismus říká: "Od uctívání Išvary pochází síla kontemplace." Zbožný jogín se stále častěji přesvědčuje, že veškeré dění je řízeno moudrými zákony a že veškeré tvorstvo je v této moudrosti a dobru zahaleno. Být si vědom moudrosti a dobra a být vděčný je určitým druhem kontemplace nebo jistoty srdce a mysli, které přechází od vděčnosti k. oddanosti. Oddanost je takto nejvyšší funkcí, je "květem a dokončením lidské kultury". Je to kontemplace absolutní přítomnosti Išvary, jehož přirozeným smyslem je dokonalost sama.