Jóga je souborný název pro mentální úsilí, jehož účelem je uzpůsobit mysl a vědomí k tomu, aby si mohly zachovat svou obvyklou funkci, i když se sebeuvědomění přenese za tento svět, někam do světa transcendentního. Proto i při tomto úsilí má být zachováno v dokonalé evidenci všechno, co se může naskytnout při žití v tomto pozemském světě. Jóga je zvláštní, specifická psychologická nauka, která má tolik větví, kolik je druhů jóg. Každá jóga má svým specifickým způsobem člověka uzpůsobit k převedení mysli a vědomí do transcendentního světa.

Základními dvěma větvení jógy jsou rádžajóga a džňánajóga. Jen tyto dvě jógy představují naukové systémy, jež se zabývají mentálními manipulace. Ostatní jógy, především karmajóga a bhaktijóga, jen kategoricky přikazují, jak se člověk má chovat na úrovni mentálu. Hathajóga nic takového nepřikazuje, protože je pro své specifické cvičební postupy pokládána za přípravu k rádžajóze.

Vraťme se však k prvním dvěma jógám. Rádžajógu budeme definovat jako systém mentálního úsilí, jehož pomocí budeme shrnovat mentální energii, aby se zvýšila její intenzita. Jí se pak používá jako razantního mentálního agens, jehož pomocí se uvolní energie, kvality a substráty obsažené v různých orgánech, fyziologických a nervových gangliích. Těchto energií, kvalit a substrátů se pak používá k vyvolávání různých fenoménů, jež se pro prostě myslícího tvora mají pak vyvolávat ideje, jež přinutí mysl nazírat na svět jinými pojmy, než je o běžné. Přitom jsou tyto fenomény takového druhu, že mysl nepropadne do abstraktních funkcí.

Džňánajógu lze definovat jako systém mentálního úsilí, jehož pomocí se má rozdrolit zdánlivě kompaktní struktura viděného hmotného světa. Tímto způsobem má mysl proniknout oblastí hmotných jevů a uzpůsobit se k postřehnutí a uvědomění si skutečnosti zasvětské, již za těchto okolností poznává cosi, co stará fyzika znala jako „moře éteru“. Dochází k se k poznání,že jen v jeho intimních sousedství a vztazích existuje hmotný svět, jehož vlivy omezují psychiku jeho bytostí tak, že nejsou schopny vidět a vnímat víc ne právě „věci sféry hmotných jevů“. Proto jsou také přesvědčeny, že existuje jen jeden reálný svět, svět hmotný.

Karmajóga se nezabývá myslí v takové šíři jako radžajóga a džňanajóga. Žádá pouze, aby člověk překonal sobectví, to znamená, aby nepracoval po sebe, proto, že je uchvácen některým druhem činnosti jako svým koníčkem, nebo proto, že v pozadí jeho práce je pomyšlení na zisk. Místo toho má karmajogín svou mysl „zavinout“, čili ponořit se její pomocí při činnosti v sebe sama v pocitech spokojenosti nebo štěstí vyvolaných vůlí, čili bez podmiňujících okolností.

Bhaktijóga obsahuje jógu pouze v tom, že svým žácích požaduje, aby obrátili svou mysl jen jedním směrem, totiž k Bohu, ať už jako k Bohu v podobě příslušné kvality, tedy bez tvaru, nebo v podobě všestranné dokonalé bytosti s kosmickými rozměry. Tím se totiž mají navodit nadsvětské vjemy a mysl se má postupně pozměnit, aby už nebyla činná jen v primitivních pojmech, jak tomu bývá u světského člověka, ale má se uschopnit být činnou postupně až v rozměrech transcedentních..

V proměnách myšlení je v bhakti pomalá a musí se dít v mezích myšlení reálného, aby nedošlo k rozvoji myšlení nelogického, nezdravého. Bhaktovi může být Bůh představou bytostí nebo osobnosti, takže tím neopouští myšlení v trojrozměrných, čili věcných pojmech. Nebo mu může být kvalitou, čili jenom přece konkrétním, ale svou povahou nadsvětským, neboli nadrozměrným. Tím se k myšlení abstraktnímu v tom nejlepším slova smyslu.

Hathajóga je zpočátku jógou jen potud, že přikazuje, aby hathajogín upoutával mysl na základnu těla, na jeho spodek, který se při cvičení pozic sám připomíná. Tyto pozice však nemá žádný začátečník volit podle svého uvážení nebo libovůle. Opravdoví a zcela vyškolení mistři směru hatha vždy přikazují cvičit takové pozice, aby se jejich tlakem uvolněné energie a substráty ubíraly jen k jiným místům fyziologické soustav. Tam mají vyvolat oživení a potom mají jako druhotné vitální proudy budit mystický život, jehož účelem je dopracovat se robustních mystických jevů s účinkem, o němž jsem se zmínil v popisu rádžajógy. V mystickém pojetí bych řekl, se hathajóga chce prostými polohami těla, pozicemi, dovést člověka k mentálnímu soustředění s účinky rádžajogínovými. Proto je hathajóga pouze připravenou k rádžajóze.

To, co západní svět uvádí jako hathajógu, je přinejlepším na samém a dokonce velmi těsném okraji jógy; povětšinou je to jen tělocvik svého druhu. Tato jóga je v západním pojetí je vlastně zkreslováním smyslu slova jóga. Je to něco, co původní pojetí jógy jako naukového systému vyvrací až z kořenů, protože přinejlepším ji představuje jako nějaké kouzelnictví, přinejhorším jako bezcenný tělocvik, který sám vyvrací jemu připisovanému mu účinky. K tomu ještě mohu dodat, že stejně znehodnocující jako západně pojatá jóga je i jóga pojatá východně, asiatsky, jak ji prezentuje několik jejích středisek, pro něž jóga není nic než business. Všechny tyto jógické školy jsou vlastně hrobaři skvělého systému zvaného jóga, jehož základním cílem je poskytnout člověku mystické zkušenosti, z nichž by se vyvinul správný fyzikální názor na svět. Ten zase podmiňuje možnost správně pochopit stav zvaný vykoupení a též ho dosáhnout. Prostě: hathajóga není tělocvik ani kouzelnictví, ale jen přípravná škola jógy. Byla vytvořena proto, aby čélové byli uchráněni nebezpečí zcestí, jaké je utajeno v manipulacích s činností mysli u prostých duší, jež se chtějí jógou zabývat.