Má-li džňánajóga vysvětlit svou základní ideu, musí vymezit, co je vlastně svět skutečností. Jinak by nemohla vůbec mluvit o sansarickém a nirvanickém životě, o duševním otroctví jedince zevnímu světu a o jeho protějšku, o životě svobody též v poměru k tomuto světu.

Řekněme hned, že když vycházíme ze zcela prostých skutečností, musíme uznávat existenci tří světů, totiž hmotného, fyzikálního a světa vědomí; na úrovni animálního života pak světa fyzického, duševního a světa vědomí.

Z tohoto hlediska je fyzický svět souborem fyzikálních jevů, i když jej pojímáme v obdobě fyziologické soustavy bytí. V této soustavě se totiž uplatňují automatické funkce, tj. něco, co nepodléhá člověkově duševnosti. Dokonce byla vyslovena domněnka, že fyziologická soustava je faktorem základním, kdežto duševnost je modifikací členů a kvalit této soustavy.

Nebudeme dokazovat, že tomu je právě tak nebo jinak. Je totiž přece jisté, že v jevech animální přírody neexistuje ani duševnost sama o sobě, ani fyzickost sama o sobě, ani vědomí samo o sobě. Jisté však je to, že fyzická soustava je nositelem duševnosti a vědomí. Duševnost však svými produkty ukazuje na to, že v oblasti svých funkcí s tělem tak úzce nesplývá, že prostě v tomto smyslu duševnost není projevem hmoty, pokud jde o celkové bytí.

Bytosti žijí své osudy v duševnosti, alespoň když na skutečnosti života nazíráme ze širšího hlediska. Tělu se totiž může urvat noha nebo ruka, zničit jeho orgány nemocí nebo zraněním, může také zmrtvět tím, že se jeho funkce příliš narušily; to je vlastně vše, co je jeho osudem.

Jiné to však je s bytím duševním. Duševnost zprostředkuje citovému životu informace, které člověka rozradostňují nebo v něm vyvolávají utrpení a strasti různého druhu na dlouhý čas, ačkoli se mu už dávno nic fyzického neděje. Zřejmě je tu příčinou pouze duševní vztah člověka k v vnějšímu světu a nikoli přímé fyzické působení událostí. Tím se problém strastí přenáší především na duševní úroveň, která je úrovní energií a nikoli hmoty. To je důvod, proč se jóga zabývá oblastí duševních jevů, a to i když jde o jógu zdánlivě tak výhradně fyzickou jako je hathajóga.

Radžajóga uvedla na scénu duševnost člověka tím, že pomocí předepsaných manipulací s funkcemi mysli přinesla poznání moci duševnosti. Běžným lidem ji zakrývají jejich zaujatosti a předpojatosti, jež skutečnostní svět ducha činí fiktivním, smyšleným. Džňánajóga naproti tomu nechává robustní jevy duševnosti stranou a pomocí analyzující funkce mysli prostě fenomenální svět v jeho jednotlivých projevech identifikuje a posléze rozkládá v kategorie kvalit, jimiž fenomenální a tudíž duševní svět je.

Když osobní vědomí mocí analyzujícího pozorování pronikne "hustší oblastí" fenomenálního světa v podobě procesů uváděných do činností jednak vnitřními popudy, jednak tzv. vnitřními gravitačními vztahy orgánů fysis, ocitá se analytik ve sféře látky, již stará fyzika znala jako éter, východní nauky pak jako akášu. Pak již analytik snad docela samozřejmě rozloží všechnu přírodu jednak na prostředí fyzických jevů, jednak na účinné a výkonné energie, jsoucí v dosahu dosti dobře ovladatelné vůle živých tvorů. Tyto energie bývají konečně poznány jako druhý projev kosmického kontinua nebo jako druhé kosmické kontinuum, případně také jako svět jinak strukturovaný než svět hmotný a také mnohem tvárlivější a tvůrčím projevům vzdálenější než svět hmotný.

Nezdá se mi nutné, aby byl tento svět fyzikálně identifikován. Jsme na půdě jógické nauky, která sice musí tento druhý svět niterně identifikovat, ale protože sleduje výhradně jeho význam prožitkový, zabývá se jenom důsledky rozvoje jeho obsahů pro toho, kdo jej poznává na cestě svého života. V každém případě, ten kdo se už osvobodil od procesů světa hmotných jevů a složek, nachází svět energií jako sám v sobě ucelený, v němž lze jednotlivci žít jako ve světě jinak organizovaném, než je svět hmotný; proto jsou v něm i osudy odlišné než jaké se vyskytují ve světě hmotném.

Tento druhý svět vstupuje do vědomí, až když jogín pronikne analyzující mocí mysli světem hmotných tvarů a nepřestávajících procesů do prázdnoty za tímto světem. Protože v takovém případě nenajde pouhé nic, nýbrž prostředí, jehož vlastní látka, materie nebo prostě vehikulum se nepřetváří v kvanta nebo jevy, objeví takto jiný svět. Dobrá orientace dokonalá kázeň vnímání jej může identifikovat jen jako svět mystiků, svět transcendentní . Pomocí této orientace a kázně pozná jogín, že tento svět existuje až za čtyřrozměrným kontinuem. Tím se osobní poměry člověka mění, protože přešel vlastně do světa běžně úplně neznámého. Co z toho vzejde, musí prověřit zkušenost. Avšak je možno odpovědně doložit, že jde o zkušenosti opakovatelné. Mystičtí snílkové s neopakovatelnými vjemy jistě toto zásvětí nereprezentují.

Svět mystiků, který nazývám světem transcendentním, je příbuzný světu jevovému tím, že také vykazuje energii, ale neexistují v něm tendence k přetváření jeho energetického potenciálu v hmotné jevy a útvary. Permanentní a už samočinná analýza mentálu proto nevytváří podmínky ani k tomu, aby si mystik dovolil nechat své bytí resorbovat v energetické substanci nebo faktoru tohoto druhého světa

Právě to, že je obsah tohoto druhého světa pozorovatelný a tedy poznatelný postupují mudrci k realizaci kvality, jež je schopni tento druhý svět pozorovat. Tato kvalita je v animální přírodě vědomím, v kosmu prostorem s téměř nulovým potenciálem. Je pak tedy vlastně prázdnotou, v níž jogín vlastně nenachází nic, co by ho varovalo před potlačením svého vědomí jakožto příslušné funkce bytí.

Potlačení kvality bytí, která je vědomím, je v jiném pojetí uskutečněním nirvány, stavu, v němž sansarická individualita hyne. To je za této situace velmi dobře přijatelné. I nejpečlivější zkoumání vede totiž ke zjištění, že jde o prázdnotu, která absorbované individuum žádným způsobem nevrací zpět ani do "druhého světa", světa sil, ani do "světa prvního", svět stále se měnících, smysly identifikovatelných útvarů;jejich rozplynutí a tedy zdánlivý zánik není nikdy konečný, je jen dočasný. Zánik bytí na této první úrovni je jen útlum aktivity vědomí, přivoděný ve světě tvorů smrtí. Pak se však toto vědomí opět rozvine a to je oním sansárem s poznatelným vracením se zaniklých tvorů do života, tvorů mající vůli být a žit. Vůli být a žit připisují duchovní nauky působení nevědomosti, která je pravou příčinou reinkarnace tvorů.

Takto tedy existují tři světy v sebe pevně vetkané a přitom sobě navzájem skryté. Svět útvarů, blízký svou povahou mrtvé hmotě;svět napětí a energie, jehož oba hlavní faktory poskytují této kvazimrtvé hmotě pohyb, který je v animální oblasti tím, co poznáváme jako život; a svět "prázdnoty", která je ve tvorech vědomím, kdežto v kosmu "polem", na jehož zdech se promítají hmotné i fyzikální skutečnosti, ba dokonce i prázdnota. V jiném smyslu pak představují tyto tři světy ve světě tvoru: za a) jejich těla, b) jejich permanentně činnou duševnost, c) jejich vědomí. Ve světě přírodních útvarů: a)hmotné jevy, b) energii gravitační a jiné síly, c) prázdnotu, která je vědomím a umožňuje obě předchozí skutečnosti více nebo méně dokonale identifikovat.