O Mervovi Fasilovi, teroristickém útoku a nových technologiích.

      
Merv Fasil byl ledově klidný, když procházel letištní kontrolou. Na tohle ho trénovali už hodně dlouho. Beze spěchu prošel detektorem kovu. Ozval se signál. Přistoupila k němu žena středních let v uniformě letištní ostrahy a s milým úsměvem ho požádala, aby si všechny kovové předměty odložil na plastový podnos a zkusil projít znovu. Fasil vytáhl z kapes všechny drobné mince a učinil oč ho požádala. Tentokrát prošel hladce a detektor ani nemukl. Ještě ho čekala jedna kontrola. Vysoká ramenatá gorila ve světlém obleku na míru mu zastoupila cestu: "Dejte prosím nohy od sebe a rozpažte!" Řekl muž rázně. Když to Fasil udělal, muž ho prošacoval. Celá prohlídka trvala asi 5 sekund, ale byla opravdu důkladná. Ten chlap byl profík. To musel uznat.
Letadlo se rozjelo a začalo zrychlovat. Tenhle okamžik nesnášel. Viděl jak se křídla třesou a už už to vypadá, že upadnou. Vibrace byly stále rychlejší. Pak se Boing 747 odlepil od země a stoupal do oblak. Fasil si oddechl.
Uličkou projížděla letuška se servírovacím stolkem a s úsměvem kladla všem cestujícím tu samou otázku: "Dáte si rybu nebo hovězí?" Fasil si dal rybu. Nebylo to nic moc, ale to se dalo čekat. Vlastně ani neměl hlad. Důležitý byl příbor. Nůž si schoval do kapsy.
Vyndal ze svého příručního zavazadla malý zlatý zapalovač Zipo. Zvedl se a šel na WC, kde se zamknul. Pomocí malého brousku, který měl skrytý v zapalovači brousil příborový nůž dokud nebyl spokojený.
Vrátil se zpátky na místo. Teď už musel jenom čekat.
V přesně stanovený čas se zvedl ze svého sedadla a kráčel do pilotní kabiny. Nikdo se ho nepokusil zadržet. Dveře byly odemčené. Piloti seděli na svých místech. Fasil vytáhl z kapsy nůž a bleskurychle je oddělal. Zemřeli pár sekund po sobě s překvapenými výrazy ve tvářích. Fasil byl fakt dobře připravený. Zajistil dveře. Cíl byl z letadla už dobře vidět.
Odtáhnul bezvládné tělo kapitána ze sedadla a usednul na jeho místo. Změnil kurs letu přímo na cíl a zapnul autopilota. Pohodlně se usadil v křesle. Zapálil si cigaretu. Z prostoru pro cestující byl slyšet křik. Lidi netušili co se děje, když letadlo náhle změnilo kurs. Letušky se je snažily uklidňovat, ale jejich hrané úsměvy pouze maskovaly bezradnost.
Do splnění úkolu zbývalo už jenom pár minut. Fasil vytáhnul mobilní telefon Ericsson T250. Vyklapnul mluvítko a klidným hlasem pronesl: "Základna!"
Aktivovalo se hlasové vytáčení a za chvilku se ze sluchátka ozval hlas: "Tady základna. Fasile hlaste stav!",
"Mise splněna. Zahajte transport!" Řekl Fasil.
"Rozumím, zahajujeme přenos." Odpověděl hlas na druhém konci.
Prostor kolem Fasila se maličko zachvěl a zdeformoval se. Kolem něho se vytvořila bublina, která zhruba kopírovala tvar jeho těla. Pak se celá pilotní kabina rozzářila podivným namodralým a oslňujícím světlem. Trvalo to jen pár sekund. Když světlo vyhaslo, nebylo po Fasilovi ani památky.
Cestující a zbytek posádky viděli to podivné světlo prosvítající z pilotní kabiny a cítili nějaké zvláštní vibrace, tak nepodobné větrným turbulencím. Byl to jeden z jejich posledních zážitků. Za pár minut stroj dopadl na cíl.