O Temuruovi, který byl v nesprávném čase na nesprávném místě.

Temurua uviděl nad lesem záblesk. Nic podobného ještě nezažil. Bylo to jako podívat se nechráněným okem do ohně od elektrické svářečky. Jasné, namodralé světlo o vysoké intenzitě. Okamžitě zastavil auto a vyběhl na silnici. Nadine, jeho dívka, seděla stále ještě ve voze. Viděla to taky.

"Co to bylo?" zeptala se, jako by čekala, že jí to Temurua vysvětlí a zase bude všechno v pořádku. "Nevím," řekl Temurua "možná něco spadlo do lesa. Půjdu se podívat."
Věděla, že nemá smysl protestovat, protože sotva to dořekl, udělal krok směrem k místu dopadu.
"Počkej na mě, nenechávej mě tu samotnou. Půjdu s tebou."

Temurua byl maor. Měl dlouhé, černé, kudrnaté vlasy a tetování na pravé polovině obličeje. Temurua byl tradicionalista. Časem si chtěl nechat potetovat i druhou půlku obličeje.
"Tak pospěš!" řekl směrem k autu zpomalil chůzi, aby ho mohla dohnat. Nadine vyskočila z vozu a šla za ním. Nebylo snadné prodírat se džunglí. Stromy rostly moc blízko u sebe a tam, kde nerostl strom si už dávno našly místo kapradiny a keře. Přesto se jim podařilo dostat se asi 100 metrů do lesa. Tady někde to už muselo být. Temurua rozhrnul kapradí a strnul. Na mýtině před ním seděl v podrostu chlap a právě s někým mluvil mobilním telefonem.